Herní taktika
Herní taktika
V této části si řekneme něco o samotném taktickém počínání hráče při hře.
Taktika podání
Kromě technicky správně provedeného podání je důležité i jeho taktické začlenění do hry. Sebelepší podání stereotypně opakované včetně umístění míče postupně ztrácí na účinnosti, soupeř si na něj zvykne. Proto i podání méně kvalitní, ale dobře umístěné se změnami rotací, může dělat divy.Četnost podání a jejich variabilita, to jsou nejdůležitější taktické prvky u úderu, kterým se hra zahajuje.
1. Účinné je krátké podání, zejména takové, jehož odskok na soupeřově polovině stolu je v oblasti koncové čáry. Do delšího podání se dá topspinovat, do kratšího se úspěšně flipovat.
2. Delší podání je taktické u hráčů, kteří disponují výborným blokingem, a proto si přejí, aby soupeř začal topspinem.
3. Taktickými lahůdkami jsou nečekaná prudká dlouhá podání do odkrytých rohů, která často zastihnou přijímajícího hráče ztuhlého, neschopného se pohnout. Hodí se i znejistět soupeře neobvyklým provedením (vysokým nadhozem, v pokleku, s klamnými pohyby těla apod.), které často způsobí, že i průměrné podání se stane těžko zpracovatelným.
4. Výborným taktickým manévrem je nechat si do závěru nějaké dobré a neobvyklé podání, které nebylo v průběhu hry dosud použito. Soupeř bývá zaskočen, protože si zatím zvykl jen na určitou škálu používaných podání.
5. Důležité je také vědět, jak bude s největší pravděpodobností hrapokračovat. Po prudkém podání lze očekávat smíšené topspinové a kontradrajvové výměny, do dlouhého podání se spodní rotací zahraje soupeř topspinem, do krátkého bez rotace za síť zahraje flip atd. Podle očekávaného příjmu si podávající hráč připraví následný úder a rázem se jeho herní projev jeví promyšleně.
Taktika příjmu podání
I zde je důležitá pestrost. Jednou přijmout stejné podání dlouze, jednou krátce, pak zase aktivně, to je správná taktika příjmu podání. Nutné je přitom pozorovat postavení soupeře, vystihnout jeho záměr a snažit se ho překazit, překvapit ho nečekaným příjmem, mít snahu rozhodovat o tom co se bude hrát.
Taktika útočné hry
Pokud hraje útočník proti útočníkovi, předpokládá se, že se oba hráči budou předcházet v útočné snaze, což může vést k chybě na jedné či druhé straně. Nepočítá se s příliš dlouhými výměnami, důraz je kladen an rychlé zakončení útoku a snahu být rychlejší v zahájení akce, přesnější, tvrdší, nápaditější. Ve hře dvou útočníků je zřejmý rozdíl v taktice hry při vlastním podání a při příjmu. Po podání je udržení aktivity snažší, při příjmu jde o snahu znemožnit útok soupeři a využít kladné možnosti k vlastnímu rozvoji útočné akce.
Hraje-li útočník proti univerzálovi, měl by si dát pozor na přehnanou tvrdost úderů, která s sebou nese nepřesnost. Univerzál se nechá zatlačit do defenzivy, hodně míčů ale vrátí a málo chybuje. Získat na něm bod není jednoduché, každá chyba útočníka se těžko dohání. Je proto nutné hrát obezřetně, útok si pečlivě připravit a vybrat si vhodný míč k zakončení akce dle vlastní volby, neskočit na špek soupeři. Někdy je výhodné nabízet univerzálovi možnost útočení. Jeho útoky většinou nejsou nijak razantní a dá se jim ubránit a pak s výhodou přejít do protiútoku.
Při hře proti obranáři hraje útočník maximálně soustředěně, nepouští se do dlouhých topspinových výměn, které by ho brzy unavily. Musí se snažit hrát pestře. Po ostrém útoku z prvního míče (nejlépe na tělo nebo hodně do strany) nahraný míč dokončit drajvem nebo závěrečným úderem. S obranáři se opravdu nevyplatí dělat nějaké zbytečné chyby, nebýt ve střehu, protože i obranář dokáže přejít do výpadového útoku
Taktika hry univerzála
Útočníka se snaží univerzál přinutit ke zbrklému útočení a chybování, vychází z jistoty úderů a ve vhodný okamžik sám přechází do útoku. Ve hředvou univerzálů se počítá s dlouhými výměnami, úspěšnější je ten, který umí manévrovat soupeřem pomocí přesně umístěných úderů. Náročná je taktika ve hře proti obranáři. Při absenci tvrdého prvního topspinu, který je proti obranáři nejplatnější, musí mít univerzál neskonalou trpělivost v boji o každý míč, nesmí upadnout do stereotypu, musí se snažit neustále překvapovat, ale rozumně.
Taktika hry obranáře
Proti nepřesnému útočníkovi stačí být pozorný v obraných činnostech, zbytečně nekazit a občas zastrašit výpadem do útoku. Většina útočníků a univerzálů nemá problémy s elliminací hlavní zbraně obranářů, tj. střídání stuně dlouhých rotací míče, spolehlivě si připravuje závěrečný úder a umí ho proměnit v bod. V takových případech nezbývá obranáři, než častěji podnikat útočné výlety. Specifická je opět hra dvou obranářů, kteří často pinkají až do časového limitu (10 minut na jeden set). Hra pak pokračuje podle pravidla o časovém limitu - podání se střídá po jednom a do třinácti úderů včetně podání musí podávající získat bod jinak získává bod jeho soupeř.
Taktika hry při čtyřhrách
Zde je důležité dobré umístění hráčů, znesnadňující dvojici soupeřů zaujmout optimální postavení k úderům. Ve čtyřhře musejí spoluhráčirespektovat jeden druhého, vytvářet kompaktní dvojici, ne hrát každý, jak se mu zlíbí. Hodně důležité je ve čtyřhře podání, které se musí hrát do vyznačené poloviny stolu, a proto musí být přísně krátké a většinou blíže ke středové čáře. Optimální složení je levák a pravák, protože oba mají uprostřed stolu silnější forhend, nemusí se obíhat, protože obvykle postačí kousek poodstoupit.
Taktika změna tempa hry
Další možnosti taktického jednání hráče stolního tenisu je možnost měnit tempo hry. Hrát rychle, když se mu hra daří a soupeř není schopen účinné odpovědi, a naopak se neukvapovat když se hromadí chyby. V průběhu hry nehrát monotónně, přidávat a ubírat síly úderů a současně zrychlovat a zpomalovat jejich zahrávání dle momentální situace.